Italská dlažba - luxus s historií

Italská dlažba má bohatou historii, která sahá až do antického Řecka a Říma. Podlahy a chodníky se v Itálii vyskytují v mnoha provedeních a variantách. Často se můžeme setkat s mramorem, kamenem, terakotou nebo ručně malovanou keramikou.

Dějiny italské dlažby jsou inspirující

V římské architektuře byly zmíněné typy podlah použity v různých částech města – v domácnostech, palácích nebo na veřejných prostranstvích. V období gotiky poutaly pozornost především podlahy katedrál. Italská dlažba se v této době stala uznávaným estetickým a technickým pojmem.

Ve středověku byly italské podlahy zdobeny převážně mramorem a ručně vyráběnými dlaždicemi. Ve 12. a 13. století měl papež přímý vliv na výrobu a výstavbu mramorových podlah v Itálii. Na dlažbách kostelů se v té době objevovaly typické geometrické vzorce. Mramorová dlažba se stala charakteristickým dekorativním rysem papežského města.

Jedním z prvních známých příkladů umělecky navržené podlahy je kaple svatého Petronia v Bologni. Vytvořil ji v roce 1487 Pietro Andrea da Faenza. Díky oblibě mezi duchovenstvem a šlechtou se tento typ designu dlažby začal rychle šířit po celé Itálii. Nalezneme jej ve vilách, kostelech a kaplích té doby.

Avšak ještě před tím, než se tento design stal obecně známým a rozšířeným, začala proslulá rodina Cosmati vyrábět geometrické dekorativní mozaikové podlahy. Tomuto typu dlažby se začalo říkat Cosmatesque a představuje složitou techniku, při níž vznikají složité trojúhelníkové a obdélníkové vzorce vykládané barevným mramorem, kameny a sklem. Jeden z typických příkladů jejich vynikající práce můžeme spatřit na chodníku San Jacopo alla Lungara. Pro tvorbu moderních italských dlažeb však tyto obtížné techniky nejsou použitelné.

Italská terakotová a mramorová podlaha

Dnes jsou v Itálii oblíbené zejména terakotové a mramorové podlahy, neboť odkazují k přírodní inspiraci interiéru, a přitom jsou praktické, snadno se čistí a udržují. Italské terakotové dlaždice jsou ceněny pro své tradiční ruční zpracování a klasický způsob pálení na slunci, k čemuž je třeba velké řemeslné zručnosti. Italská terakotová podlaha, pokud je vytvořena skutečně profesionálně, má díky svým teplým „toskánským“ barvám potenciál opticky vyhřát všechny části domu. Určitá barevná a tvarová nerovnost není považována za vadu, ale naopak za charakteristický rys těchto dlažeb.

Skladba terakotových dlaždic je variabilní. Mohou být umístěny jako „spina di pesce“, což doslova znamená „trny ryb“. Tento způsob kombinuje vzájemné napojení dlaždic ve tvaru rybích koster s hlavami. Obvyklé umístění je tzv. „correre“, tedy s obklady na jeden řádek, končící v polovině dlaždic, většinou v typické cihlové barvě. Italskou terakotovou podlahu lze s úspěchem použít ve všech místnostech domu, od obývacího pokoje a ložnici až po kuchyni. Jsou nenáročné na údržbu a příjemně se po nich chodí.

Luxusní interiér s podmanivým nádechem historie

Pravá italská mramorová dlažba může být velmi drahá, ale vynaložená částka se uživatelům opravdu vyplatí. Podlahy nejen výborně vypadají, ale jsou trvanlivé a vyžadují minimální péči. Navíc jsou snadno dostupné – pryč jsou doby, kdy si mohli lidé mramorovou podlahu objednat pouze v Římě, v exkluzivním obchodě specializovaných řemeslníků, zapojených v italském „mramorovém průmyslu“. Dnes platí mramorová dlažba za symbol luxusu nejen v Itálii, ale po celém světě. Každá mramorová deska má jinou kresbu, a každá podlaha je tudíž výsostným a nenapodobitelným originálem. Interiér získá díky mramorové dlažbě atraktivní atmosféru.

Michelangelova socha Davida byla vytvořena z proslulého Carrara mramoru, který dostal jméno podle stejnojmenného města. Carrara je známým centrem italského mramorového průmyslu také dnes, stejně jako Seravezza, kde se nacházejí lomy, v nichž se kvalitní mramor těží. Mezi nejznámější druhy mramoru používaného na podlahy patří Bianco, Calacatta, Statuario, CremoDelicato apod.

Ovšem existují i jiné italské kamenné podlahy, které vykazují srovnatelnou popularitu jako terakota nebo mramor. Toskánský travertin, onyx, čedič, pískovec či vápenec jsou také používány při tvorbě italských dlažeb, především proto, že bývají cenově výhodnější než mramor a nabízejí bohatší škálu barev, velikostí, vzorů a tvarů. Exotickou variantu představují dlaždice z lávových kamenů z Etny.

Ručně malovaná keramická dlažba

Italská keramická dlažba je po celém světě známa díky jemnému a preciznímu provedení. Existuje nespočet druhů od skelných až po ručně malované, přírodní nebo uměle dekorované. Od dávných dob lidé využívali keramické dlažby, v nichž se spojuje praktická užitná hodnota s vysokou estetickou vytříbeností. Díky technologickému pokroku bylo možné vytvořit větší a tenčí keramické dlaždice, které jsou zároveň odolné vůči nárazům a tepelným ztrátám. Hlavní hodnotou italských keramických dlažeb však zůstává jejich nevšední krása a elegance, kterou vnášejí do moderních interiérů. Zruční řemeslníci dokážou zúročit letitou tradici malby a sítotisku a vykouzlit nádherně zdobené, ručně vyráběné tašky s překrásnými vzory.

To nejdůležitější, co činí z italských podlah vyhledávanou klasiku, však nejsou fyzické vlastnosti, ať už jsou jimi lesk italského mramoru, síla italské žuly, glazura terakoty či design ručně zdobených dlaždic. To hlavní kouzlo, které italská dlažba vdechne každému domu, je vzrušující dotek historie a zachování staleté tradice řemeslné ruční práce.

Kam dál?

Klepadlo – italská klasika v designu dveří

Červená barva v moderním interiéru

Jsem jiná než ostatní, jsem extravagantní

Červený perský koberec je zpět!

Foto by: borislimpopo.com, cosmati.it, sicis.it, zimbio.com, pavimenti.internicasa.it

 

Diskuze